Nálepkování

..aneb když se s vámi nějaké tvrzení o vás táhne už od dětství a možná je takovou koulí na noze.

Možná jste jako děti také nějakou tu nálepku dostali. A možná ne jednu.

“Honzíku ty jsi takový naše dřevo”.

“Terezka je náš stydlín, viď”.

“Maruška je bordelářka“.

„Radek je náš introvert, ten se neožení“.

To je jen úryvek toho, co o nás samých slýcháme (nebo v tom lepším případě – jsme slýchávali) z úst našich vlastních rodičů, prarodičů, učitelů, nebo prostě od někoho kdo nám byl blízký a tak jsme se nechali touto nálepkou ovlivnit na dlouhé roky. S nálepkou se totiž nežije úplně lehce a vězte, že vymanit se ze škatulky nebývá vždy jednoduché.

Věděli jste, že ten, kdo je označen někým právě takovouto nálepkou, má už od té chvíle, kdy se to stane tendence se podle své nálepky opakovaně chovat?

A že je dokázáno, že i okolí nás od této chvíle vnímá odlišně. Dopad to má i v hodnocení našeho chování. Prostě od té chvíle jsou volena jiná měřítka, než tam, kde nic takového neproběhlo.

Dostávání nálepek má negativní dopad na život v jakémkoliv věku, ale nejvíce škody napáchají v dětství.

Ruku na srdce, kdo jste nějakou v posledních dnech dali?

Kolegovi, dětem, šéfovi, kamarádce.

Ten je línej, neschopnej, pomalej, rozmazlenej, nevychovanej..

Ono je to totiž v tu danou chvíli, kdy ten druhý třeba nenaplní naše očekávání pro nás možná i to to nejjednodušší, co v situaci můžeme udělat.

Stejně ale fungují i pozitivní nálepky, které se na první pohled zdají být neškodné, či dokonce motivující. Chceme jimi podpořit, vyzdvihnout něco, v čem ten druhý vyniká. Ve skutečnosti ale klademe na druhého obrovský tlak. Neselhat, nezklamat, udržet si svoji ”nálepku”.

“Tereza to vždycky dokáže”.

“Zase první, zase nejlepší, jak jinak”.

Mohu-li vám všem něco doporučit – už to nedělejte.

Nejenom, že nálepkování nikomu a ničemu nepomůže, ale k zamyšlení je i fakt, že my nejsme těmi, kdo jsou oprávněni druhé hodnotit. A právě to, že jakkoliv soudíme, či hodnotíme druhé, i přesto, že o pozadí jejich situace nevíme nic jen podporuje tento krutý dopad, který umí nálepkování.

Ačkoliv se to na první dobrou nezdá, je dost možné, že tahle nálepka se klidně stane jedním z důvodů, proč si dotyčný netroufne být tím, kým je.

“Celý život jsem se vyhýbala malování a vůbec kreativní tvorbě, protože jsem si říkala že to neumím. Už když jsem byla malá, říkali mi to naši. Já jsem pak po mnoho let doma i v práci jela dle nalajnovaných pravidel a nerada jsem něco dělala jinak, ale zvláštní je, že mi v tom nebylo dobře. Teď mě to fakt baví hledat nové cesty spolu s mým týmem a když si chci odpočinout – maluju obrazy a strašně mě to baví.”

Tohle mi o sobě tvrdila moje klientka Helena. Zprvu totiž v našich setkáních měla výzvu v tom zapojovat fantazii a kreativitu. Často jsem od ní slýchala “Hele, já to tak mám, já jsem prostě už taková.” Dokonce se nedokázala ocenit za první krůčky a úspěchy. Nevěřila tomu, protože věřila svojí nálepce. Není se čemu divit, když tohle „zaklínadlo“ slýchala tolik let.

Společně s Helenou jsme tuhle nálepku slouplidalo to práci, ale nyní vnímá, že se jí žije mnohem lépe.

Pro ty z vás, kdo jste si teď uvědomili tu svou nálepku, kterou už nechcete, mám pár tipů, jak na to:

Myslete na to, že to co druhým o sobě říkáte, tím se také stáváte. Kdo říká často „mám toho moc“ toho má moc. Kdo říká, že neumí malovat – často neumí malovat. Já na to nejsem, nemám na to vlohy a podobná tvrzení nahraďte experimentem. A znáte tu hlášku: ”nezkusíš – nevíš”. Ta vám ukáže vaši cestu. Baví vás to? Tak v tom pokračujte. Není nic krásnějšího, než dělat to, co vás baví.
Zamyslete se, co je to, co na druhých obdivujete – často jsou to právě vaše vlastnosti, které stojí za to podpořit a v kterých budete skvělí! Vezměte si kus papíru a sepište to. Tohle krátké zamyšlení může přinést velké činy.
Mluvte o sobě a o tom, co chcete. Ať už si najdete svého mentora, kouče, nebo prostě budete sedět a mluvit na sebe a před zrcadlem – vězte, že prozkoumat to, co se ve skutečnosti děje uvnitř vás může být mnohem objevnější cesta, než si vůbec myslíte.

????????Víte, co je mým největším přáním?

Aby lidé žili život, jaký chtějí žít. Aby se nebáli růst, svobodně rozhodovat a dokonce i chybovat.

✨Jsem přesvědčená, že každý člověk dokáže, co chce, jen je třeba nestát si v cestě.✨

Máte-li pocit, že by vám konzultace se mnou mohla pomoci, pojďme najít společný čas.