Tlak vs. vnitřní svoboda

Nene, tentokrát nebude řeč o hypertenzi. Tenhle tlak ale přitom nemusí být o nic méně nebezpečný. A týká se navíc většiny z nás. Sama jsem se o tom před pár dny přesvědčila na třídním srazu. Bylo to už 23 let, co jsem zasedla do středoškolské lavice. Jó, čas letí. A když je na nás tenhle obří tlak vyvíjen, nestíháme se kolem ani pořádně rozhlížet.

Právě to, jak velký tlak dopadá na všechny z nás, bylo jedním z témat tohoto večera. Ať už jde o výchovu dětí, o tlak ze strany nadřízených, nebo tlak, který nás nutí dělat více, než samy chceme. A taky může jít o tlak, který na ostatní vyvíjíme my.

Došlo mi, že se zkratka týká do jisté míry každé z nás. 

Hned jsem si vzpomněla na ten nejintenzivnější tlak, který jsem pociťovala v roli zaměstnance vždy před tím, než jsem měla odjet na dovolenou. Těšení na těch několik dní volna se potkávalo s totálním stresem z posledních záležitostí, které bylo nutné dodělat. Proč? Protože nikdo z nás se přece nechce vracet do rozjetého vlaku plného restů. Navíc bychom celý týden strávily přemýšlením nad tím, co všechno jsme neudělali a udělat měli. A na dovolené by člověk rád měl chvíli čistou hlavu. 

Znáš to také?

Mojí realitou navíc bylo i to, že jsem poté, co jsem před dovolenou držela 12 hodin denně, kdy se moje myšlenky nezastavily, následně půl dovolené prospala, a navíc onemocněla. 

Tělo si to totiž konečně mohlo dovolit.

Na příkladu téhle dovolené si to můžeme dostatečně barvitě představit. Často se ale v každodenních životech děje něco dost podobného, jen se negativní dopady uspěchaného života a tlaku, který cítíme a přehlížíme, plíží mnohem pomaleji. 

Aby toho nebylo málo, přidá se ještě hodnocení sebe, hodnocení druhých, nemožnost zastavení a odkládání sebe samotné na poslední kolej. Velká očekávání a frustrace z jejich nenaplnění. Tohle se netýká jen mě nebo tebe. Tohle se týká nás všech. A může to dostatečně zamávat s našimi životy.

Dobrý, poznávám. A jak z toho ven?

Mně osobně pomáhá pár následujících kroků:

Měj na tom pozornost.

Vědět, že se něco děje, je základ. Jen když něco skutečně vidět chceme, pak to uvidíme. Pozornost udržujme nejen v hlavě, ale i v těle. 

Je to tady. Jak se to projevuje?

Cítím teď tlak? Co mi v tuhle situaci vadí? Proč chci po ostatních, aby dělali určité věci a nějak se chovali? Pokud poznám projevy své nepohody, snáze zareaguji v situaci, kdy půjde o něco většího. Nic není horšího, než se tím nevědomky nechat vláčet.

O čem to ve skutečnosti je? 

Důvodů je spousta. Například naše výchova. Rodiče byli takoví a makoví, a já v tom mohla vyrůstat. Nebo chci být opakem mých rodičů. Nebo jsem celý život soupeřila se sourozencem. A nebo utíkám – před sebou a před myšlenkami o mně. 

Co je tím, co mi v té situací vlastně vadí?

Často to má vyšší level. Přesah. Kolikrát se v tom skrývá téma mnohem hlubší. 

Tenhle tlak nemusí být nutně jen špatný. Já sama ho mám ráda. Může motivovat, může nás hnát správným směrem. Jen je třeba najít rovnováhu a vlastní hranice. A ty se pak nebát si vytyčit.

Chceš s tím pohnout?

Já už dávno nejsem tak pod tlakem, jak jsem bývala. Spoustu toho jsem už zpracovala a posunula dál. Něco byla mega-výzva. A něco zase jednodušší, než bych čekala. Stačilo se na to zaměřit a pracovat s tím.

Pokud Tě to taky tlačía chceš se posunout z místa, přidej se do mého praktického minikurzu NESTŮJ SI V CESTĚ.

Je určen všem ženám, které chtějí vyměnit tlak za vnitřní svobodu. A je zDARma

Naskoč, jestli se tě to dotýká